Jablko

Hřbytovní kvýtí

Jablko


Deník Cilky Gajduškové (8,5 let)
14. srpna, čtvrtek, ALAN
Před prázdninama si mně pani učitelka Hejdová zavolala do kabynetu. Prý zná naši sytuaci, ví, že nejsem úplně blbá (takhle přesně to neřekla), mám velký talent na matyku, ale s tím pravopysem musíme něco udělat. Podle ní si mám založit denník a opsat každý den jednu vjetu z novin. Prázdniny končí, nejvyší čas začít, i když si babička myslí, že je třídní megera a vjetší pitomost nemohla vimyslet.
Dnešní vjeta: Právnička pokousala policistu, pak běhala úplně nahá po cele.

18. srpna, pondělí, HELENA
Vjeta dne: Soud rozplétá pokus o vraždu slaboduchého dobrodince. (Neříká se náhodou dobrotinec?)
Ptala jsem se babičky, co znamená slaboduchý. Prý někdo jako moje třídní, tak nevim. Odpoledne se stavil kmotr Mrkvica. Dobzučel si na vozíku až k nám, aby babičce prozradil novinky. Chalupu pod hřbytovem, tu po starém Proškovi, prý opravyli nějací slavní Pražáci, ve středu se stěhují a jejich mladá se mnou bude chodit do školy. Stavím se na pokec na hřbytově, cestou ty nové omrknu.

20. srpna, středa, BERNARD
Vjeta Věta dne: Muž koupil štěně špice, vyrostla mu vzácná sibiřská liška.
Vyděla jsem Pražáky na vlastní oči, vypadají úplně jako lidi! Matičku odněkud znám, jestli není hérečka? Přivezli s sebou boubelatou holčičku, zdá se celkem vyklepaná, moc se mi nelíbí, zato chalupa po starém Proškovi září novotou. Potom jsme si zašli s Divnoočkem (to je můj kocour) na hřbytov trochu popovídat.

Tajný deník Nikol Romanové
Středa 20. srpna, svátek má Bernard
Cestou na venkov mě potkalo neštěstí, Šarlotina hlava spadla do kanálu. Tatínek se pro ni odmítl spustit, maminka řekla: „Nedělej vlnu, koupíme ti novou.“ No jo, jen jestli na Moravě mají nákupní centra s barbínama! Pak se maminka zeptala, jestli vím, jakou kvůli mně podstupuje oběť, ať se prý podle toho chovám. Už ani neceknu. Chudák Šarlota zůstane na doživotí Bezhlavá.
Tak jsme se teda zabydleli v domku na moravský vesnici. Mluví se tady česky, ale divně. Ulice jsou užší, jezdí po nich starší auta, všude je prach a horko, zvířata a babky v květovaných šatovkách se potloukají venku bez dozoru. Náš dům právě obchází černá kočka s hubenou holčičkou, míří spolu kamsi na kopec. Ptala jsem se tatínka, co tam nahoře najdu. Zamrkal se na mě. „Krásnou moravskou krajinu.“
Maminka stála na zápraží, vesele si broukala a říkala: „Malebné!“ Kolem šel pán se psem. Ten pes mamince počůral střevíčky z New Yorku a ten pán neřekl: „Promiňte“ ani „Dobrý den“, ale „To je vedro jako hovno!“ Maminka už se neusmívala.
„No tak, Nasťo, nechtěli jsme se nechat zavřít v bezduchým satelitním ghetu,“ uklidňoval ji tatínek.
„Aby na nás těch duchů nebylo moc!“ odsekla.

Deník Cilky Gajduškové
1. září, pondělí, LINDA a SAMUEL
Věta na dnešní den: Nemocnici v Derby terorizuje duch římského vojáka, pohybuje se především poblíž márnice.
Ptala jsem se babičky, kde je Derby, ale poslala mě pro petržel.
Naše třídní se úplně pomátla, posadila vedle mě tu tlustou načančanou holku z Práglu! Trochu mi jí bylo líto, proto jsem se nedívala nijak ošklivě, ale ať si nemislí, že budeme kámošky. Po projevu pana minystra nás naštěstí pustili domů jako každý rok. Divnoočko už na mě čekal. Rychle jsem snědla fazulovou polívku s vdolkem, abych mohla vypadnout na hřbytov.
Cestou jsem zase musela projít kolem přistěhovalců. Tlustá holka číhala za oknem. Když mě zahlídla, tajně vyrazila za mnou. Ta se musela divit! Chvílu okouněla poblíž hřbytovní branky, pak se něčeho lekla a utekla. Asi ji vystrašil kmotr Mrkvica, protože nemá nohy, jezdí na vozíku a spaluje mrtvoly. Nám ostatním radost nezkazila.

Tajný deník Nikol Romanové
Pondělí 1. září, svátek má Linda a Samuel
Celá jsem se zpotila. Když mě paní učitelka vedla do třídy, vší silou jsem jí tiskla ruku – byla suchá, kostnatá, studená, nepříjemná. Chtěla po mně, abych se představila, já se ale nezmohla na slovo. Tatínek sliboval, že ve škole poznám spoustu zdravě oplácaných holčiček. Vodil mě za nos, neseděla tam ani jedna!
„Nikolka se k nám přistěhovala až z Prahy!“ hlásila paní učitelka.
„Mamutka!“ vykřikl místní uličník. Celá třída se hlasitě rozřehtala. Potom mě učitelka, nejspíš naschvál, usadila vedle nejhubenější holky na světě. „Mamutka a Smraďoška!“ pokřikoval ten pitomej kluk.
„Nic si z něho nedělej, je debil,“ pošeptala mi hubená holka. Měla děsně nemoderní šaty a vážně divně voněla, asi jako prababiččina skříň.
Po projevu nás propustili. Doma na mě čekal vzkaz, ať si v mikrovlnce ohřeju ZDRAVÝ jídlo a podívám se na výchovnej film. Maminka s tatínkem teď berou spousty zakázek, proto věčně někde lítají. Vylovila jsem z tajný skrýše tři čokoládový DELI-EXTRA rozinkový, sedla si s holkama (Fančou, Máňou a Šarlotou) do okna, pozorujeme venkovskej cvrkot. Kolem jde povědomá hubená holka s černou kočkou, čas vyrazit na výzvědy. Balím barbíny do baťůžku, pokračovat budu později…

Můj milej deníčku, tomuhle neuvěříš. Víš, co je na kopci nad naším domem? HŘBITOV!!! Žádná krásná moravská krajina, tatínek zase kecal. Holka s černou kočkou mířila právě tam.
Před hřbitovem stojí hospoda U Živáčka, zdi popsali sprejeři. Dočetla jsem se: „Než si dáte skleničku, obdržíte urničku“, „Svět se točí, v zádech dýka, pohřebnictví u Halíka“ nebo „V kremační peci, skončíme všeci…“ Dooost vostrý! Hřbitov zdálky vypadá normálně, vedle stojí celkem pěkná nová budova s barevnými okny, asi obřadní síň. Zeď je oprýskaná, kovaná branka zamykací, ale nezamknutá, mírně zarezlá. Uvnitř voní posečená tráva, na hrobech rostou umělý kytky, muškáty, macešky, břečťan a tak dál.
Dávala jsem bacha, aby mě hubená holka neodhalila, naštěstí měla úplně jiný starosti. Pochodovala sypanou cestičkou, kočka se jí motala pod nohama, sem tam se spolu zastavily u náhrobku, něco na něj položily, pak šly dál. Holka celou dobu zpívala písničku beze slov, když obešla celej hřbitov, odehrálo se něco divnýho. Nad hroby se vyhouply světýlka – jako větší světlušky nebo menší bludičky! Hrály všema barvama, třepotaly se, tančily mezi motýly nad pokosenou trávou, rejdily kolem zpívající spolužačky, kočka do nich šťouchala packou, všichni vespolek se dobře bavili.




Úvodní stránka
Životopis
Mé knihy
Preklady
Kontakty
Fotografie
Kniha hostu
Úvodní stránka


daniela@micanova.net